AKVANET.CZ

Tahle rybička může být v akváriu velmi užitečná a přitom je v jejím prodeji velký "binec". Má totiž asi čtyři příbuzné, které vypadají velmi podobně a přitom se liší hlavně v záporných vlastnostech. Její předností je, že se živí červenou štětičkovou řasou. Když jsem se tohle dozvěděl, začal jsem ji okamžitě shánět. Shodou okolností zrovna v době, kdy se objevuje na trhu. Ono se jí totiž nedaří moc pěstovat v zajetí a tak se prodává sezónně. Tedy podzimní měsíce. Současně se jedná o skupinovou rybku, které nedělá problém soužití s ostatními. Zda se opravdu živí červenou řasou se mi zatím nepodařilo zjistit, uvidíme později. Dožívají se prý 10 let, tak uvidíme, jak se jim bude dařit.

Její příbuzní se liší pouze v drobnostech, které jsem nebyl schopen v obchodech rozeznat. Jedná se o protaženou kresbu uprostřed těla, naprosto čiré ploutve a také skupinové chování. Její příbuzní jsou agresivnější a přitom řasu nepožírají. A tak se stalo, že stejně jako prodavačka v obchodě jsem si vzal šest kousků, ze kterých se vyklubaly dva druhy. Ten druhý byl "falešná Siamensis" lépe Epalzeorhynchus sp.

Pokud se mám podělit o výsledky cca po 2 měsících, musím se spokojit s hodnocením, že to ASI funguje. Řasy sem současně s rybičkami zlikvidoval SAVEM na všem, kde se vyskytovali, t.j. kořeny, hadice, skalka, zařizovací předměty. Rostliny jsem nemilosrdně protrhal. Výsledek je takový, že dnes se řasa vyskytuje právě jen tam, kde by to znamenalo úplnou likvidaci kytky. Na hadičce, přivádějící CO2 byl dobře viditelný kus řasy. Po cca 2 měsících je pryč. Že bych ale prokazatelně viděl ryby, jak tuto řasu okusují, to tvrdit nemohu. Ale jak říkám, ASI to funguje. Rybičkám se daří dobře, hodují i na umělém krmivu, na řasy se určitě nespecializují. Skupinové chování je trochu přešlo. Již se neshlukují celý den, spíše jsou někde "poblíž sebe". Ale skupinu, jakou vytvářely když jsem je přinesl již nedělají.

Jeden z diskutujících na Diskusi mi poslal překlad článku na The Krib, který zde uvádím:

THE KRIB
Požírači řas Cyprinidae z Thajska a Neighboring oblastí
(c) copyright 1994 N. Frank a L. Sarakontu

Tento článek se zabývá pěti druhy ryb z Thajska a sousedních oblastí, včetně unikátního požírače řas Crossocheilus siamensis (parmička černopruhá), která je jedinou známou rybou, účinně likvidující vláknité - kartáčové řasy (v USA bývá nazývána SAE = Siamese algae eater = siamský požírač řas). Další čtyři druhy jsou velmi podobné a někdy bývají nazývány falešnými siamensis. Barevně výraznější příbuzný Crossocheilus siamensis je Epalzeorhynchus kalopterus (tzv. Létající liška, český název = parmička krásnoploutvá). Dalším podobným druhem je tzv. Gyrinocheilus aymonieri (tzv. čínský požírač řas).
Příležitostnému pozorovateli se mohou všechny tyto ryby zdát stejné. Dokonce i renomovaní akvarističtí odborníci si mohou tyto druhy plést. Proto chceme v tomto článku shrnout základní charakteristické rysy těchto druhů ryb.

SAE, Crossocheilus siamensis (Smith, 1931)
Tito štíhlí likvidátoři řas jsou jediným známým druhem požírajícím červené řasy. Pocházejí z tekoucích vod Thajska a Malajského poloostrova. Do Evropy byly poprvé dovezeny v 1962, ale více se v akvaristice prosadily až v r. 1970, kdy byla zaznamenaná jejich schopnost požírat červené řasy. Tato ryba je také známa pod názvem Létající liška a Siamská liška. Předchozí vědecké jméno bylo Epalzeorhynchus siamensis. Pro ty, kteří se zajímají o jemné detaily taxonomie, se rod Crossocheilus se liší od Epalzeorhynchus nosními lalůčky.

Popis
Crossocheilus siamensis je štíhlá, šedohnědá ryba se zřetelným černým horizontálním pruhem. Pokud má optimální podmínky, může dorůst během dvou let maximální délky 15 cm. V zajetí tyto ryby ale rostou pomaleji a většinou nedosahují takové velikosti. Mohou se dožít až 10 let. Všechny ploutve jsou průhledné, nebo mírně mléčné bez jakéhokoliv žlutého, nebo načervenalého lesku. Černý pruh vede od nosu až k vidlici ocasní ploutve a jeho okraje jsou zubaté. Když je ryba stresována, nebo při boji, černá barva výrazně zbledne. Spodní část těla je stříbřitě bílá. Nad pruhem není žádný světlý pruh, celé horní část těla je nahnědlá a každá šupina má tmavé okraje, čímž vzniká síťový dojem. Některá tmavé okraje šupin by mohly být vidět i pod černým pruhem. Crossocheilus siamensis má pár tenkých, dopředu směřujících fousků, které mohou být při plavání přitaženy k trupu, nebo se o ně může ryba opírat, když v klidu odpočívá na dně. Dlouhý černý pruh je také snadno viditelný na mladých rybách, ale zubaté okraje jsou viditelné až když ryba doroste 5-7 cm. Velikost, která je normálně vidět v evropských obchodech. je 3-5 cm. Dospělé samice bývají trochu tlustší než samci, žádné jiné pohlavní rozdíly nejsou známy.

Chování
Crossocheilus siamensis je aktivní a rychlý plavec, který nejlépe prospívá v hejnu, ale může být také chován jako jedinec, nebo v párech. Je dobrý skokan a proto by neměl být chován v nezakrytém akváriu. Parmičky černopruhé se často honí mezi sebou, ale nikdy se navzájem v těchto bojích nezraní.
C. siamensis má zvláštní klidovou polohu: neleží totiž na dně jako jiné podobné ryby, ale stojí opřená o prsní a pánevní ploutve ocasem nahoru. Mladé ryby někdy odpočívají na širokých listech, naproti tomu dospělé siamensis upřednostňují odpočinek na dně, nebo v hustých, nízkých rostlinách, jako jsou např. Cryptocoryny. Plynový měchýř nemají příliš vyvinutý, takže ryba nemůže nehybně stát ve vodním sloupci, ale musí být v neustálém pohybu, jinak padá ke dnu.

Nároky
Crossocheilus siamensis nejsou moc náročné ryby. Vhodná teplota je 24-26 C (75-79F). Mohou tolerovat pH od 5.5 do 8.0, ideální pH ale je 6.5-7.0. Tvrdost vody by měla být menší než 20 dH. Požadují čistou a okysličenou vodu, protože v přírodě žijí v bystrých, rychle tekoucích potůčcích. Žerou řasy (včetně červených), všelijakou živou potravu a krmiva. Rostliny poškozují velmi vzácně a jen tehdy, když nemají dostatek rostlinné složky v potravě. V dospělosti požírají řasy také, ale zdá se, že začínají preferovat vločková krmiva. Znám případ kdy Crossocheilus siamensis požíraly okřehek (Lemna minor), ale nikdy se nedotkly žádných rostlin. V zajetí se je dosud nepodařilo rozmnožit, takže všechny SAE jsou dovezeny z přírody. Zdá se, že Crossocheilus siamensis je sezónní rybou a že nejsou v obchodech dostupné po celý rok. Minimální velikost akvária pro pár dospělých Crossocheilus siamensis je 100 litrů (25 galonů). Akvárium by mělo být dlouhé a osázeno množstvím živých rostlin.

Snášenlivost
Jak je známo, nejsou Crossocheilus siamensis agresivní a mohou být drženy v jakémkoliv společenství ryb, v dostatečné velké nádrži. Jejich aktivní způsob života by ale mohl stresovat některé citlivé druhy ryb, jako jsou např. malé cichlidy a ty by se pak nemusely vytřít. SAE by neměly být chovány společně s Epalzeorhynchus bicolor (Parmička červenoploutvá), pokud není akvárium velké a dobře zarostlé, protože Epalzeorhynchus bicolor jsou velmi agresivní ke všem rybám s nimi příbuznými.

Epalzeorhynchus sp., Garra taeniata, "falešný siamensis"
Tyto parmičky se velice podobají Crossocheilus siamensis. Pocházejí ze stejné oblasti a přinejmenším mladé ryby mohou být chovány společně v jednom akváriu. Tyto ryby jsou často mylně považovány za opravdové SAE a ve Finsku je běžné, vidět je společně v jedné nádrži. Zdá se že Crossocheilus siamensis je v USA vzácnost a "falešné siamensis" jsou normálně prodávány jako SAE. Větší zmatek je, že mnoho respektovaných
akvaristických knih (např. Baensch Atlas, Volume 1, english edition) prezentuje tyto ryby jako SAE (Crossocheilus siamensis).
Existuje ještě určitá nejistota co se týče identity této ryby. Markku Varjo uvádí, že to je the Siamese Stone Lapping Fish (Garra taeniata Smith 1931), ale další velmi zkušení akvaristé (včetně Heiko Bleher a Fumitoshi Mori) věří, že se jedná o některé druhy Epalzeorhynchus.

Popis
Na první pohled je tato ryba stejná jako SAE, ale je snadné je rozeznat, když víte, na co se máte dívat. Černý horizontální pruh nezasahuje až do ocasní ploutve, ale končí u základny ocasu a jeho okraje jsou spíše hladké. Když je ryba polekaná černý pruh vybledne do světlešedé barvy. Všechny ploutve kromě prsní jsou nažloutlé a hřbetní ploutev má tmavé zbarvení. Paprsky u základu hřbetní ploutve jsou černé a na hřbetu je další tmavý pruh. Nad bočním černým pruhem je úzký světlý pruh, hřbetní část těla je šedohnědá a šupiny nemají tmavé okraje. Vrchní část těla je také o trochu tmavší než u SAE. Kolem úst můžeme někdy vidět jasně červenou, nebo růžovou barvu, která ale zmizí, když je ryba ve stresu. Tyto ryby mají oproti Crossocheilus siamensis dva páry fousků. Dorůstají maximální délky 15 cm. Pohlavní rozdíly nejsou známy, ale množství červené barvy u úst, by mohlo záviset na pohlaví ryby. V orientu je tato ryba nazývána "Barevná létající liška". Ironií je, že Crossocheilus siamensis jsou nazývány "Létajícími liškami".

Chování
Dospělé jsou k sobě navzájem agresivní. Jinak jako u Crossocheilus siamensis.

Nároky
"Falešné siamensis" mají větší nároky na kvalitu vody než SAE. Potřebují velmi čistou a okysličenou vodu. Ideální teplota je 24-26 C (75-79F) a pH by nemělo příliš klesnout pod 7. Požírají také některé řasy, ale v přírodě pravděpodobně vyhledávají malá zvířata, která žijí v porostech řas. V akváriu žerou všechny druhy živých a umělých krmiv. V zajetí se je dosud nepodařilo rozmnožit. Minimální velikost nádrže to je 80 litrů (20 galonů).

Snášenlivost
Může být chována v jakékoliv společenské nádrži. Dospělé ryby jsou často navzájem agresivní, takže by v akváriu neměl být chován víc než jeden "falešný siamensis". Jestliže nádrž není dostatečně velká, mohli by také obtěžovat příbuzné druhy ryb a další malé obyvatele dna, jako jsou např. mřenky.

Epalzeorhynchus kalopterus, Létající Lišák (Bleeker, 1850)
Epalzeorhynchus kalopterus je nejvíc barevnou rybou z této skupiny. Z toho důvodu, je v USA populárnější než Crossocheilus siamensis a "Falešný siamensis".
Pochází z tekoucích vod Thajska, Sumatry a Bornea. Velkoobchodníci ve Finsku ho někdy nabízejí jako SAE.

Popis
Trup a ploutve mají stejný tvar jako předchozí dva druhy. Celková barva je teple hnědá, nebo nazlátlá. Černý horizontální pruh vychází z nosu až k vidličce ocasu, podobně jako u SAE, ale část zasahující do ocasní ploutve je tmavší a širší. Nad černým pruhem je úzký zlatý proužek. Na hřbetní, řitní a prsních ploutvích jsou nevýrazné tmavé proužky a jasně bílé tečky. Má 2 páry vousků. Dorůstá délky až 15cm. Žádné pohlavní rozdíly nejsou známy.

Chování
Stejné jako u předchozích dvou druhů. Dospělé ryby se vyznačují územní agresivitou vůči vlastnímu druhu..

Nároky
Ideální pH je kolem 7, teplota 24-26C (75-79F). Žere všechny druhy živé, umělé i rostlinné stravy. V zajetí se je dosud nepovedlo rozmnožit. Minimální velikost nádrže je 80 litrů (20 galonů).

Snášenlivost
Epalzeorhynchus kalopterus může být ve společenském akváriu s ostatními rybami, ale občas může vyhánět ostatní ryby ze svého teritoria. V akváriu by se neměl chovat víc než jeden dospělý Epalzeorhynchus kalopterus .

Crossocheilus oblongus (Cuvier a Valenciennes, 1842)
Je úzce příbuzný s Crossocheilus siamensis a je možné, že jednotlivé ryby jsou často dodány v zásilkách spolu s SAE, nebo s Falešným siamensis.

Popis
Tvar trupu a barva je v podstatě stejná jako u Crossocheilus siamensis a Falešného siamensis. Všechny ploutve jsou průhledné a černý horizontální pruh se nenatáhne až k ocasní ploutvi. Pruh má hladké okraje a celkový vzhled těla je celistvý a ne mřížkovaný jako u SAE. Má dva páry fousků. Dorůstá maximálně 10 cm (4").
Chování, nároky a snášenlivost je pravděpodobně stejná jako u předchozích druhů.

Gyrinocheilus aymonieri Čínský požírač řas (Tirant, 1883)
Tito požírači řas patří do rodu Gyrinocheilidae, ačkoli se velice podobají mřenkám a parmičkám požírajícím řasy. Jejich anglické pojmenování není zcela přesné, protože tyto ryby pocházejí z Indie a Thajska, nikoli z Číny. Občas bývají tyto ryby nazývány Indickými požírači řas. Existují ještě nějaké nesrovnalosti v systematickém třídění tohoto rodu, takže je možné, že nejčastěji dováženým druhem není Gyrinocheilus aymonieri ale Gyrinocheilus kaznakovi. Jsou ještě další dva druhy a to G. pustulosus a G. pennocki.

Popis
Čínský požírač řas je u dna žijící rybou. Nejcharakterističtějším rysem jsou velká sací ústa, které jsou využívány ke stíraní řas a přichycování k předmětům. Mají zvláštní otvor na vrchní části žaber, aby jimi mohla proudit voda a ryba mohla dýchat i když je přisátá. Ryba je světlehnědá s tmavým, nebo hnědým horizontálním vzorem na boku, který může být buď zubatý, souvislý pruh, nebo řada oddělených skvrn, nebo ještě něco mezi tím. Mladé ryby jsou barevnější. Na zadní části těla jsou tmavé místa a na ocase malé hnědé skvrny. Všechny ostatní ploutve jsou průhledné, nebo mírně nahnědlé. Dorůstá maximální délky 27 cm (11"), ale obyčejně v akváriu nedorůstá víc než 15 cm (6"). Samice jsou větší a plnější, dospělí samci mívají při tření na hlavě bulku.

Chování
Ryby plavou podél stěn akvária a pomocí svých úst ožírají řasy. Starší ryby preferují umělá krmiva a jsou spíše agresivní.

Nároky
Čínský požírač řas není příliš náročný na kvalitu vody: pH se pohybovat od 6.0 do 7.5 a teplota od 22C (72F) do 28C (82F). Voda by měla být dobře okysličená. Požírá všechny druhy krmiva, ale vyžaduje určitý díl rostlinné stravy. Když teplota poklesne pod 20C , přestává žrát řasy. V zajetí se je dosud nepodařilo rozmnožit. Minimální velikost nádrže je 100 litrů (25 galonů).

Snášenlivost
Mladé ryby mohou být chovány ve společenském akváriu, ale dospělé mohou být vůči ostatním rybám agresivní. Nejčastěji útočí na pomalé ryby a proto by s nimi neměli sdílet stejnou nádrž.

Charakteristické rysy